Třezalka (Hypericum) je rod rostlin z čeledi třezalkovité. Jsou to byliny i dřeviny s jednoduchými listy a pravidelnými žlutými květy s množstvím tyčinek. Rostliny bývají drobně žláznatě tečkované. Rod zahrnuje asi 450 druhů a je rozšířen téměř po celém světě od mírného pásu po horské oblasti tropů. V České republice roste celkem 8 druhů. V teplejších oblastech je běžná zejména třezalka tečkovaná, ve vyšších polohách třezalka skvrnitá. Mnoho druhů roste ve Středomoří.
Původ českého názvu třezalka je odvozován od staroslověnského slova třězati (rozpíchat, rozdrásat) podle žláznatě tečkovaných listů, případně od staročeského dřěžeti (třást se). Odborný název Hypericum je odvozován z řečtiny, buď od hypo (pod) a eriké (vřes), tedy „rostoucí pod vřesem“, nebo od hyper (nad) a eikón (představa), tedy „nad všechno pomyšlení“ (v souvislosti s jejími léčivými vlastnostmi).
V České republice roste celkem 8 druhů. V teplých oblastech je hojná třezalka tečkovaná, v chladnějších polohách je běžnějším druhem třezalka skvrnitá. V nižších a středních polohách se dále roztroušeně vyskytuje třezalka horská a třezalka chlupatá, rostoucí zejména ve světlých lesích a křoviskách, a třezalka čtyřkřídlá, vyhledávající mokřady, mokré louky a prameniště. Poměrně zřídkavým druhem je třezalka rozprostřená, vyznačující se poléhavou lodyhou. Roste na vlhkých místech na lesních cestách, březích rybníků či mokrých loukách. Třezalka ozdobná je vzácný druh, vázaný na stepní a lesostepní stanoviště teplých oblastí. Třezalka pěkná je v ČR kriticky ohrožený druh (kategorie C1) a v určité době byla považována za vyhynulou. Roste na světlinách jehličnatých a smíšených lesů na kyselých písčitých půdách.
Třezalka tečkovaná je významná léčivá rostlina. Hlavními účinnými látkami jsou hypericin a hyperforin. Některé cizokrajné druhy jsou pěstovány jako okrasné zahradní trvalky či skalničky, např. třezalka kalíškatá, třezalka bobulovitá či třezalka olympská.
Obsahové látky a účinek
Z látek obsažených v třezalkách je významný zejména hypericin a blízce příbuzné látky, jako je pseudohypericin. Chemicky se jedná o naftodiantrony, deriváty antrachinonu obsahující strukturu z 8 těsně spojených benzenových jader. Hypericin má červenou barvu. Látka má prokázané antivirotické účinky proti řadě virů a retrovirů včetně HIV. Je zodpovědná za fotosenzibilující účinek (zvyšující citlivost pokožky vůči UV záření) a byla také v této souvislosti testována ohledně léčby rakoviny. Obsah hypericinu a pseudohypericinu v třezalce tečkované je asi 0,12 %, zatímco v třezalce skvrnité a třezalce čtyřkřídlé jen okolo 0,05 %. Zahradní druhy, jako třezalka bobulovitá nebo třezalka kalíškatá, jej neobsahují vůbec. Nejvyšší obsah byl zjištěn u druhu Hypericum boissieri (0,51 %) z jihovýchodní Evropy.
Látka způsobující sedativní účinky třezalky tečkované dlouho nebyla identifikována, v současné době je tento účinek připisován hyperforinu, složité látce ze skupiny floroglucinolů. Bylo zjištěno, že tato látka ovlivňuje rovnováhu neurotransmiterů v mozku, tím, že inhibuje jejich vstřebávání. Z dalších látek jsou v třezalce tečkované obsaženy silice, flavonoidy, xanthony, třísloviny aj.