Šalvěj (Salvia) je rod aromatických léčivých bylin, polokeřů či keřů z čeledi hluchavkovitých. Se 700–1100 druhy je tradičně považován za nejpočetnější rod čeledi; fylogenetické studie první a druhé dekády 21. století však prokázaly, že v dosavadním pojetí rod není monofyletický a bude vyžadovat zásadní revizi. Šalvěje jsou kosmopolitně rozšířeny, nejvíce druhů roste ve Střední a Jižní Americe, ve Středomoří a ve východní Asii. Šest druhů se považuje za původní v české květeně, některé odolnější pěstované druhy zde příležitostně zplaňují.
Listy a stonky šalvějí jsou obvykle pokryty chlupy. Květy jsou pětičetné, kališní i korunní lístky srostlé, koruna obvykle formuje výrazný dvoupyskatý tvar. Ze čtyř tyčinek jsou dvě jalové. U většiny druhů je vyvinut zajímavý pákový mechanismus tyčinek sloužící k poprášení opylovače pylem. Plodem jsou tvrdky.
Pro vysoký obsah účinných látek, především aromatických éterických olejů, je řada druhů po staletí kulturně využívána v léčitelství, kosmetice a gastronomii, jiné se zase pro atraktivní vzhled barevných květů uplatňují v okrasném zahradnictví. Patří též k medonosným rostlinám. Výživná semena šalvěje hispánské jsou známa jako chia.
Allnature Chia semínka 1000g
Semínka chia jsou superpotravinou, která jsou vhodným doplňkem stravy plným vitaminů a minerálů a pro svou schopnost vázat vodu. Chia semínka Allnature patří k vysokoenergetické potravině, která je obzvláště vhodná pro běžce. Chia semínka se namočí ve vodě, čímž se kolem nich vytvoří gel, který následně dokáže v žaludku zpomalit přeměnu polysacharidů na monosacharidy. Tento proces brání kolísání cukru v krvi. Chia semínka jsou bohatá na omega mastné kyseliny, vitamíny, minerální látky a další cenné živiny. Mají pozitivní vliv trávení a vstřebávání vitamínů. Jsou vhodná jak pro diabetiky, tak osoby s bezlepkovou dietou. Chia semínka kromě jiného udržují pocit sytosti. Dají se konzumovat přímo, namočená, nebo přidaná do různých pokrmů.
Obsah
Systematika rodu
V čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) patří rod šalvěj do její nejrozsáhlejší podčeledi Nepetoideae, bohaté na množství oblíbených aromatických a léčivých bylin. V ní dále spadá do tribu Menthae a subtribu Salviinae, v němž se nachází mimo jiné společně s meduňkou (Melissa), rozmarýnem (Rosmarinus), perovskií (Perovskia) a dalšími několika rody.
Co se týče jednotlivých druhů, jejich udávaný počet se v průběhu doby značně proměňoval vzhledem k množství variant a poddruhů, kterým byla mnohdy dávána samostatná druhová jména. U různých autorů se jejich počet blížil až dvěma tisícům, postupně byl zredukován na méně než jeden tisíc. Gabriel Alziar v jeho Catalogue Synonymique des Salvia du Monde (1989) uvádí na 700 taxonů šalvějí, studie z roku 2017 pak 980 druhů. Lektotypem rodu je šalvěj lékařská (Salvia officinalis).
Na dlouhou dobu respektované systematické pojetí rodu vytvořil v letech 1832–36 George Bentham, který 291 tehdy známých druhů rozdělil do čtyř podrodů a 14 (později pouze 12) sekcí podle morfologie květů, především tyčinek. Podrody Salvia (obsahující tři sekce) a Sclarea (taktéž tři sekce) zahrnují v jeho pojetí výhradně šalvěje Starého světa, podrod Calosphace (jediná sekce) americké šalvěje a podrod Leonia (pět sekcí) má kosmopolitní rozšíření. Z Benthamovy klasifikace pak s většími či menšími obměnami vycházely i systematické popisy rodu od dalších autorů.
Obsahované látky šalveje
Šalvěje obsahují značné množství látek, z nichž nejdůležitější jsou silice, třísloviny, fenolické látky a flavonoidy. Trichomy a žlázy produkují éterické oleje, v nichž bylo nalezeno až 60 komponentů, a to více v listech než v květech. Z nich převažují monoterpeny (thujon, kafr, cineol, borneol, limonen, alfa- a beta-pinen, geraniol, linalool) a seskviterpeny (karyofylen, humulen, salven, viridifol). Dále jsou zde triterpenové kyseliny oleanolová a ursolová a další diterpenické a triterpenické látky (sclareol v šalvěji muškátové, kamfen, antisepticky působící karnozol a řada dalších).[13][14] Šalvěj divotvorná obsahuje halucinogenní diterpen salvinorin A a pro tyto své vlastnosti byla středoamerickými Indiány využívána k rituálním účelům.
Dále se vyskytují flavonoidy (kvercetin, luteolin), hořčiny, třísloviny, fytoestrogeny a různé organické kyseliny (např. kyselina rozmarýnová, kyselina kávová). K použití se sbírají obvykle listy, méně často celá nať.
Využití šalvěje
Využití šalvěje v gastronomii
Nejužívanější evropskou šalvějí je pravděpodobně šalvěj lékařská, známá jako léčivka a koření již od starověku. Její listy se využívají při vaření jako koření, především v rámci středomořské kuchyně do omáček, ke grilovaným masům a rybám. Užívá se též jako dochucovadlo do sýrů, bylinkových másel nebo větrových bonbónů. Šalvěj hispánská produkuje jedlá semena zvaná chia, která mají vysoký obsah bílkovin, vápníku, omega-3 mastných kyselin a α-linolenových kyselin (ALA). Drcená semena šalvějí vyskytujících se na jihozápadě USA a v Mexiku (Salvia apiana, Salvia columbariae) jsou přísadou cereální suroviny zvané „pinole“, užívané na výrobu kaší, tortil a jiného pečiva.
Listy šalvěje ladné (Salvia elegans) silně voní po ananasu a používají se na ochucování dezertů a aromatizaci vermutů, dezertních a sladkých vín, podobně jako šalvěj muškátová.
Šalvěje patří také mezi významné medonosné rostliny s vysokou produkcí nektaru. Šalvějový med je světlý až bílý, hustý a jemně aromatický, s vysokým obsahem sacharózy a fruktózy, proto pomalu krystalizuje.
Využití šalvěje v léčitelství
Léčivé druhy šalvějí (především šalvěj lékařská, muškátová, křovitá nebo bílá) mají antiseptické účinky, jsou tedy užívány např. na bolesti v krku, angíny a různé záněty v podobě bylinného čaje nebo jako kloktadlo. Působí též jako karminativum proti špatnému zažívání, bolestem žaludku a břicha, proti nadměrné plynatosti, střevům dodává úlevu od bolesti (například po antibiotické terapii). Šalvěj má antioxidační, protikřečové a protimikrobiální účinky. Užívá se tedy i proti nadměrnému pocení, k čištění zubů a osvěžení dechu. Účinná je při hormonálních a klimakterických obtížích, pomáhá při nervovém vypětí a depresích, stimuluje imunitu. Ve větších dávkách může být toxická kvůli obsahu thujonu, nedoporučuje se též při kojení a těhotenství.
Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) se používá při ošetřování kůže a je zdrojem tzv. muškátového oleje. Její éterický olej má stimulační účinky na centrální nervový systém, při vyšších dávkách působí euforicky. Jako bylinný všelék je v Mexiku užívána Salvia azurea. Z listů šalvěje levandulolisté (Salvia lavandulifolia) se připravuje povzbuzující odvar a výzkumy prokázaly její pozitivní efekt na paměťové funkce mozku.
Esenciálních olejů mnoha druhů se využívá v aromaterapii a kosmetice. Další jsou využívány jako rituální a očistná vykuřovadla (šalvěj lékařská, šalvěj bílá). Šalvěj divotvorná, řečená též věštecká šalvěj (Salvia divinorum), se pěstuje pro psychedelické účinky, u indiánského kmene Mazatéků byla intoxikace způsobená žvýkáním listů (méně často kouřením) po tisíciletí součástí rituálních obřadů.
Šalvěj napomáhá k normální činnosti dýchacích cest a osvěžuje dech a zpříjemňuje pocit v ústech.
Složení: sacharóza, sladidlo (glukózový sirup), extrakt listu šalvěje lékařské [čištěná voda, šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.), maltitol], výtažek směsi bylin (čištěná voda, směs bylin, včelí med), včelí med, kyselina askorbová, esenciální olej šalvěje lékařské, menthol, anethol. Obsah medu a vitaminu C zlepšuje chuťové vlastnosti pastilek.
Využití šalvěje v kosmetice
Šalvějová silice získávaná destilací suchých stonků šalvěje lékařské pomocí vodní páry má jemnou, sladce bylinnou, kafrovou vůni a využívá se jako přísada pro pánskou kosmetiku, též do mýdel a ústních vod. Pleťová voda s šalvějí má ozdravné účinky na problematickou pleť, má stahující a dezinfekční schopnosti. Užívá se též k masážím. Podobné, avšak omezenější uplatnění má ostře kořenitě vonící silice šalvěje muškátové.
Vybrané druhy
Vzhledem k obrovskému množství druhů blížícímu se tisícovce nemůže být následující seznam ani zdaleka vyčerpávající. Uvedeny jsou některé vybrané druhy, s nimiž se můžeme setkat v českém prostředí, v botanických zahradách a literatuře.
Šalvěj etiopská (Salvia aethiopis) – areál ve Středomoří, severní Africe a Střední Asii, na jižní Moravě (Pavlovské vrchy) nejsevernější hranice rozšíření, v české flóře v kategorii kriticky ohrožených druhů C1t
Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) – trvalka rostoucí v nejteplejších oblastech Moravy a Čech, areál od střední Evropy přes Balkán po Střední Asii; též pěstována jako okrasná rostlina
Šalvěj jabloňolistá (Salvia pomifera) – stálezelený keř původní v jihovýchodní Evropě a Turecku; hálky vytvářené na listech vosami jsou sbírány a nakládané do cukru se v Řecku požívají jako delikatesa
Šalvěj křovitá (Salvia fruticosa, syn. Salvia triloba) – až 120 cm vysoký suchomilný keř rozšířený ve východním Středomoří, pěstován jako alternativa šalvěje lékařské a jako medonosná rostlina
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) – polokeř původní v jižní a jihovýchodní Evropě, pěstovaný i zplaňující po celém světě, prastará kulturní rostlina
Šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa) – mohutná vytrvalá bylina vlhkých lesů, převážně v horách a říčních údolích střední a jižní Evropy, Balkánu a Kavkazu; trichomy na lodyze vylučují lepkavou, silně vonící pryskyřici
Šalvěj levandulolistá (Salvia lavandulifolia) – ve Španělsku rostoucí nízký keř je užíván podobně jako šalvěj lékařská
Šalvěj luční (Salvia pratensis) – nápadná luční vytrvalá bylina hojná zvláště v teplých oblastech, areál rozšíření v jižní, střední a východní Evropě a Malé Asii
Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) – dvouletá nebo vytrvalá bylina pocházející ze Středomoří, jihozápadní a Střední Asie. Léčivé účinky porovnatelné se šalvějí lékařskou, široce využívané jsou její aromatické látky, pěstována též pro okrasu
Šalvěj osténkatá (Salvia spinosa)
Šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata) – od Středomoří po Střední Asii, v ČR pravděpodobně zdomácnělý archeofyt rostoucí roztroušeně v termofytiku a mezofytiku; významná nektarodárná rostlina
Šalvěj rakouská (Salvia austriaca) – submediteránně-euroasijský duh, v ČR původně rostla v teplých jihomoravských úvalech, ještě na konci 20. století byly ojedinělé nálezy udávány z okolí Újezdu u Brna[35], v roce 2013 nalezena na Znojemsku
Šalvěj sporýšová (Salvia verbenaca)
Šalvěj stříbřitá (Salvia argentea)
Šalvěj zahradní (Salvia viridis) – mediteránní jednoletka, hojně i v ČR pěstována jako okrasná pro dekorativní barevné listeny
Salvia tomentosa – polokeř jihovýchodní Evropy až západní Asie, blízce příbuzný druh šalvěje lékařské s podobným medicínským i kulinářským využitím
Salvia miltiorrhiza – světlomilná trvalka severovýchodní Číny, s dlouhou tradicí a komplexním využitím v čínské medicíně
Šalvěj bílá (Salvia apiana) – světlomilný, až 1,5 m vysoký polokeř jihozápadu Severní Ameriky, pěstován jako zdroj jedlých semen americkými indiány, drcené listy jako šampon, koření, přísada do koupele, sušené jako vykuřovadlo
Šalvěj divotvorná (Salvia divinorum) – víceletá bylina původní v horách jižního Mexika, mimo původní ohniska výskytu pěstována pouze vegetativně pro svůj obsah hlucinogenních látek
Šalvěj hispánská (Salvia hispanica) – až 1 m vysoká trvalka rostoucí od jihu Severní Ameriky po centrální Mexiko, zdroj semínek chia
Šalvěj kalifornská (Salvia columbariae) – jednoletka nebo trvalka jihozápadu Severní Ameriky, pěstována jako zdroj jedlých semen už Aztéky
Šalvěj pomoučená (Salvia farinacea)
Šalvěj přehrnutá (Salvia reflexa)
Šalvěj rozkladitá (Salvia patens)
Šalvěj šarlatová (Salvia coccinea) – Střední Amerika, okrasná, medonosná a léčivá rostlina[43]
Šalvěj zářivá (Salvia splendens) – trvalka původem z Braziílie, populární v okrasných výsadbách nebo jako hrnková rostlina (v českých podmínkách pouze jako letnička)
Salvia elegans přezdívaná ananasová šalvěj, je široce pěstována jako okrasný keř nebo polokeř s listy, které voní jako ananas
Salvia leucantha – mohutný velmi aromatický polokeř původem ze středního Mexika, pěstován jako okrasná květina v teplém podnebí pro bílé převislé květy, které vyrůstají z chlupatých modrých nebo fialových listenů.
Salvia microphylla pochází z Mexika, je to drobný keř známý pro jasně červené (někdy růžové nebo bílé) květy a jeho listy, které voní po černém rybízu a jsou užívány jako ochucovadlo čajů a jako koření[45]